Být sám sebou
Pokud chceme porozumět základům terapeutického "Přístupu zaměřeného na člověka" (Person Centred Approach), tak kniha "Být sám sebou" patří mezi základní klasická díla humanistické psychologie. Carl R. Rogers, zakladatel tohoto přístupu, ve své knize odkrývá svůj pohled na podstatu terapeutického procesu. Zabývá se otázkou, jak vytvářet bezpečný terapeutický vztah, ve kterém si klient může dovolit objevovat sám sebe. Začít se přijímat i se všemi svými popřenými aspekty a tvořivě využívat svůj potenciál. Slovy samotného autora: "Tato kniha je... o jedinečnosti vztahu, který každý terapeut vytváří s klientem... je o klientovi, který usiluje o to, aby byl sám sebou, a přece se k smrti bojí sám sebou být".
Kniha není souborem rychlých návodů či rad. Jedná se o souhrn přednášek z let 1951-1961, které však vytváří až překvapivě logický celek. Přednášky byly původně určeny pro odbornou veřejnost. A tak není divu, že místy vyžadují opravdu pozorného čtenáře ochotného naslouchat a přemýšlet. Autor v knize prezentuje svoji osobní zkušenost získanou při práci s klienty a následně rozvíjenou vědeckým zkoumáním.
Hned v první kapitole jde čtenářům naproti, když odhaluje svoje dětství, dospívání a to důležité, co ho v životě utvářelo. Jde např. o jeho uzavřenou, konzervativní, protestantskou rodinu, kde se ctila autorita, řád a morálka; nadšení pro zkoumání velkých můr, které formovalo jeho pozdější vztah k vědeckému bádání; zklamání ze studia teologie v protikladu se studiem psychologie, které mu poskytlo potřebnou volnost k vlastnímu přemýšlení. Zkrátka je patrné, že jeho cesta k hledání sebe sama nebyla zrovna jednoduchá. Díky tomuto kontextu čtenář lépe pochopí jeho negativní postoj k autoritám a zdůrazňování opravdovosti, přijetí, empatie či otevřenosti vůči novým zkušenostem. Tyto atributy se staly důležitou součástí terapeutického směru, který vytvořil a nazval "Přístup zaměřený na člověka".
V dalších třech kapitolách se již autorova pozornost soustředí na charakteristiku samotného procesu terapie - procesu stávání se sebou samým. Jeho základní stanovisko vyjadřuje věta: "Jestliže dokážu poskytnout určitý typ vztahu, druhý člověk v sobě objeví schopnost využít tento vztah k růstu a dojde u něj ke změně a osobnímu růstu". Tím myslí vztah, který je založený na terapeutově opravdovosti, porozumění a bezpodmínečném přijetí, a který je charakteristický ochotou jít do všech zákoutí klientova života, ať jsou sebetemnější. Proces změny je popisován ze dvou perspektiv - jak z hlediska terapeuta, tak i samotného klienta - a pečlivě dokládán výzkumnými zjištěními. Osobně tyto kapitoly považuji za stěžejní jádro knihy. Právě tyto kapitoly by si měl přečíst každý, kdo pracuje s lidmi, zejména terapeuti.
Poslední tři kapitoly jsou psané z perspektivy vědce a pedagoga. Obhajuje v nich své myšlenky a uvažuje o aplikaci svých zkušeností a vědeckých zjištění do širšího rámce, než je terapie např. do školství a mezinárodních vztahů. Tento přesah byl patrný i v Rogersově aktivním životě. V roce 1987, těsně před svou smrtí, byl nominován na Nobelovu cenu míru.
Tato kniha dává možnost naslouchat muži, který byl v mnoha aspektech výjimečným člověkem. Myslím si, že je dnes málo mužů, kteří umí vyprávět a kterým stojí za to naslouchat. C. R. Rogers mezi ně patří a tato kniha umožňuje znovu se s ním setkat, jak na osobní, tak i na profesní rovině.
/Psychologie Dnes, číslo 2, 22. ročník, Portál 2016/